Palantír v každým telefonu, Mordor v cloudu, v kapse Gestapo. Karp sedí na Železným trůnu boardroomu, čte Mein Kampf jak product roadmapu. „Free email is not enough,“ říká Sauron v saku, co miluje strach. Nazgûl v uniformách, krásný hnědý boty, maršují přes dashboardy, přepínají kvóty. Elfové v hejčár dělaj diversity slajds, ale v bekendu běží jenom jeden wajt‑list rajts. Gondor calls for ejd, Palantír píše „lejtr“, protože zrovna deployuje nový Third Age Data Center. „Některý kultury jsou regresivní,“ šeptá hlas z koule, Saruman v rollapu, runy píše v SQL. Helm’s Deep je jenom A/B test, kdo klika „egrý“ rychlejc, může žít – for now, at best. Já jsem hobit v šalině, čtu si ten váš manifest, připadám si jak v Rohanu, kde řvou „Make West Great Again“ fest. Říkáš „mírotvornej software, peace through strength“, ale ty řádky smrdí pochodem, co už jsme četli víc než jednou, na krev. Tak až ti Palantír řekne, že tě hlídá před tmou, vzpomeň si, kolik Sauronů už slíbilo totéž se stejnou log‑lajnou. Mount Doom je teď jen datacentrum někde v Nevadě, a každý „I accept“ je malej hajl v jů iks podobě.
