Kraj unavený horkým dnem konejší vítr, cuchá jívy. Kůň zaržál ve tmě pod oknem. Koníčku, nejsi sen, jsi živý? Nasedni, děvče, nech se nést, pohlaď mě po hřívě a bocích. Dáme se cestou podle hvězd, rozletíme se širou nocí. Najdeme zlaté kapradí, v čarovném lese tančí víly… Štěstí tvé smutky nahradí a zapomeneš, že kdy byly. Na cestu svítí půlměsíc, krajina tone v bílém zlatu. Pojď, neboj se, už nikdy víc nebudeš toužit po návratu! Dnes je už pozdě, nesmím ven… Zavřela okno spolu s víčky. Ráno pak našla otištěn v zahradě obrys podkovičky.
