Na Kuličce

Kdesi ve vesmíru je malá, modrá kulička… …A na ní to žije, na ní se to hemží. I zmije se skryje v příteli se lží. Všichni se perou, Svůj boj života svádí, na slušnost serou a svůj život ve spěchu si krátí. Jen občas se to změní, občas je to krásný, Všechno naše štěstí, pro život je spásný. Tak říkám si: ‚Hochu, Jen si toho važ, udělat chybu jen se opovaž. Jenže čím víc se snažím, čím víc tě mám rád, Tím víc jsme si vzdálení. A tak „…přestaň si se mnou hrát.“, řek‘ jsem najednou, a ty ses otočila, na čelo mě políbila a řekla strašnou věc: „Vím, že mě máš rád, ale promiň, jsi můj kamarád.“