Ke stolu se plíží tiše Polednice jako stín: matka hrůzou sotva dýše, dítě chopíc na svůj klín. A vinouc je, zpět pohlíží – běda, běda dítěti! Polednice blíž se plíží, blíž – a již je vzápětí. Již vztahuje po něm ruku – matka tisknouc ramena: „Pro Kristovu drahou muku!“ klesá smyslů zbavena. Tu slyš: jedna – druhá – třetí – poledne zvon udeří; klika cvakla, dvéře letí – táta vchází do dveří. Ve mdlobách tu matka leží, k ňadrům dítě přimknuté: matku vzkřísil ještě stěží, avšak dítě – zalknuté.
No comments yet!
Be the first one to show your love for this song