Podzimní

černé listí pod nohy mlíko nad poli smutek topolí sklání se z oblohy podzimní svítání svírá mě na dlani blátivá příchuť hlíny prorostlá rozmarýmy sevři mě pevně a vrostu do tebe srdečný podzim nezebe Mám ráda zářijové deště, jsou klidné a září ještě srpkem léta. Slétá se ke mně podzim, jemně mi sedá na rameno, šedá dnes nejsem. Zářím. Zem blátí, říká mi bose: "Ženo, do květů oblečená, Paeonia je tvé jméno a voníš... voníš plným světem." Lem šatů zvedám najednou zrůžovělý. Prší, jsem mokrá a zářím. Těším se na neděli. závoru z babího léta postavila mi moruše do cesty tuše - netuše rozprostírá podzim přes ty lepivé hedvábky cárance mlhy hnědí se zem a trsy trav a listy ojíněně zvlhly zimomřivým polibkem. páří se říjen v zvířecím kalendáři je těsno