Shakespeare: Sonet 33 (Cítím je i tak) [překlad J. Vladislav]

Kolikrát viděla jsem, jak jitro v plné slávě lichotí štítům hor svým okem vladaře a jeho zlatá tvář líbá luh s rosou v trávě a mění ve zlato stříbrné toky řek; potom však dovolí ohyzdným nízkým mrakům, aby tu nebeskou tvář zahalily tmou, a prchá ukryto nešťastným lidským zrakům potají k západu i s touto pohanou. Tak také jedenkrát mé slunce zazářilo celým svým vítězným úsvitem do mých řas, ale jen chvíli, žel, jen chvíli moje bylo a pak je ve výškách zastřela mračna zas. Já však cítím je i tak; jak má být stále jasné, když i to na nebi se zatemní a zhasne? [Interlude] Tak také jedenkrát mé slunce zazářilo celým svým vítězným úsvitem do mých řas, ale jen chvíli, žel, jen chvíli moje bylo a pak je ve výškách zastřela mračna zas. (Já však cítím je i tak) (Já však cítím je i tak)