Jak?

Jak dnem se mží a v drobných kapkách padá voda z mraků a kane změtí úzkosti i strachu, jež zrcadlí se v kalužích, jak vlastně žít? Vždyť smysl cílů cosi vymazalo. Vždyť příliš mnoho strastného se stalo a tak málo nadějí přetrvalo. *** Jak dnem se tmí a těla domů svírá souhra stínů a splývá silou smíření i splínu, jíž rozpíná se v ulicích, jak opět snít? Vždyť každá touha vyzní do ztracena. Vždyť zklamání je příliš velká cena a ta změna nebývá pochopena *** či nahrazena, když tíha prostých faktů je synkopou změny taktu.