[verse 1] Mračna se přihnala, nebesa zatáhla černavou oponou. Hned vítr zvedl se, sílil až vichřice ze stromů servala listí a větévky. Které pak společně prchaly zmateně setmělou oblohou. - Poledni se tma zlá i světlu vysmála s děsivou převahou, až ten smích přehlušil hučící bouře zpěv, kterému navíc hned častý hrom doprovod vyhrával zběsile. Nabrala na síle bouře tou operou [refrain] nádhera divoká síla a moc (nádhera divoká síla a moc) promění snadno den v hlubokou noc (promění snadno den v hlubokou noc) a noc zas naopak v přízračný den (a noc zas naopak v přízračný den) to co jsem zažil je krásné jak sen (to co jsem zažil je krásné jak sen) [verse 2] Tu dívka bez bázně, bosky, leč vznešeně krajinou bouřlivou prochází v poklidu. Sem tam si zatančí, že déšť ji promáčí celou až na kůži, vůbec jí nevadí. Bouře dál dovádí, ale čím dál tím míň - Zdá se že v moci má bouři už docela blesky, déšť, také i vítr se zmírňuje. Ona se usměje, ladně si poskočí, dál si jde radostně, bosky a vznešeně a bouře kolem ní z cesty jde, z úcty k ní. [refrain] nádhera divoká síla a moc (nádhera divoká síla a moc) promění snadno den v hlubokou noc (promění snadno den v hlubokou noc) a noc zas naopak v přízračný den (a noc zas naopak v přízračný den) to co jsem zažil je krásné jak sen (to co jsem zažil je krásné jak sen) [verse 3] Mraky se trhají řídnou a světlají a slunce najednou svítí jí nad hlavou. Svítí a jako by hladí ji paprsky. Velkou moc ovládá to děvče bez zábran. Úžasem přikován ta kouzla sleduji. - Že její krása má moc bouři umlčet, je věc jíž rozumím. Těžko však pochopím že směl jsem vidět ji s radostnou odvahou do naha zmáčenou jít živlem bouřícím - Do očí hledí mi a jde mi naproti.