Jako barevné listí rozsvíceného rána směješ se stále stejně, zarytá v kůře času zarostlých vzpomínek ve tvaru srdce. Zet plus Pé rovná se velká láska Ještě stále počítáš letokruhy? … Kolik roků asi spočítáš od chvíle, kdy vzduch voněl jarem, když jsem opouštěl tvé srdce po špičkách. Vzpomínám si, jak jsi spala pod tím naším stromem, zvlněné sny jako vlny moře tě kolébaly do zapomnění, zatímco jsem tě přikrýval dotykem, potom jsem setřel slzu prstem a vtiskl svůj smutek až na dno duše, na samý okraj ticha, své srdce jsem rozmixoval na milióny kousků prázdna. … Jak smutná rána bez dotyků, kde nekotví láska. Jak smutná rána bez dotyků, kde nekotví láska. … Hledám ji v průzoru, přes rybí šupinu pro štěstí, přes uzemněné touhy. … Vzduch opět voní jarem, ale já už dávno netoužím po ukotvení. Kolik roků asi spočítáš od chvíle, kdy vzduch voněl jarem, když jsem opouštěl tvé srdce po špičkách. Vzpomínám si, jak jsi spala pod tím naším stromem, zvlněné sny jako vlny moře tě kolébaly do zapomnění, zatímco jsem tě přikrýval dotykem, potom jsem setřel slzu prstem a vtiskl svůj smutek až na dno duše, na samý okraj ticha, své srdce jsem rozmixoval na milióny kousků prázdna. … Jak smutná rána bez dotyků, kde nekotví láska. … Hledám ji v průzoru, přes rybí šupinu pro štěstí, přes uzemněné touhy. … Vzduch opět voní jarem, ale já už dávno netoužím po ukotvení.